O, kdybych moh’ to srdce dát,
kde chladné staví kameny,
a duši svoji rozložit
tam na ně v bolu písmeny;
pak jistě, kdo by řeč tu čet’
a slavný kámen – srdce zřel,
ten mluvu tu by pochopil,
však ret by jeho oněměl!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NAD HROBEM MATČINÝM. (IV.) · Rudolf Pokorný · Poetry Cove