Umlkly rety, jež mi naděj v duši,
a novou sílu vdechly v bolesti;
to drahé srdce více nezabuší
pro syna blaho, syna neštěstí!
A oči, které láskou vroucí plály,
když bolu syn jsem opustil svůj práh,
když temné cíle se mi otvíraly,
ty oči hynou, hynou v věčných tmách.
Jen jasný obraz v mysl vekreslený
krvavým štětcem lásky synovské,
jen podoba ta svatá bez proměny
v mém srdci našla prahy domovské.