Skip to content
1853–1887

NAD HROBEM MATČINÝM. (I.)

Rudolf Pokorný

Když vzkázali mně, že jí více není, že na rtech s žehnáním mně skonala, již nevím ani, zda mé slunce zhaslo, aneb má duše býti přestala.

A když jsem poklek’ na čerstvém tom hrobě, v němž poklad nejdražší můj tvrdě sní, ach, nevěděl jsem, zda to matička má, aneb má touha tlí v něm poslední.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NAD HROBEM MATČINÝM. (I.) · Rudolf Pokorný · Poetry Cove