Oj, už opět nad lesy
bílá mlha houstne,
a nežli se nadějem,
sníh pod nohou chroustne.
Ba juž stromy, holátka,
šíje chýlí stranou –
zima, zima za dveřmi:
lesy, na shledanou!
Bývaly jsme za dobře
pod vámi s tou chatou:
kterak že se rozloučiť,
a nebýť si ztrátou?
Čekej na mne přes zimu,
až ti tváře vzplanou,
zazpívám ti, dá-li Bůh:
Chýžko, na shledanou!
Či z okénka tvého zas
úsměv ke mně skočí?
Věru, často nechal jsem
zabloudiť tam oči.
Ale dnes tam po líčku
drobné slzy kanou?
Usuš očka, zapuď žal:
dítě, na shledanou!
Vrtíš teskně hlavičkou,
šátkem za mnou točíš?
Ó ten svět tak široký –
víc mne nevytočíš!
Za mnou chceš? Ó zůstaň jen,
zimní větry vanou...
Zchvátí-li mne – kdož to ví? –
kdeže na shledanou?!