Oživly hory.
Myslivců sbory,
vznešených střelců,
odvážných smělců
hnuly se v před.
Honci a vozy –
pomozte, bozi! –
ohařů smečka:
kterak to přečká
ubohá zvěř!
Hej, už jsou v lese!
V divokém plese
zavzněly rohy – –
Paroháč mnohý
nevětří smrť!
Na místě střelci.
Honci a velcí
ohaři v předu
řítí se k středu:
divoký ryk!
Vyhnaná z doupat,
v krvi se koupat
úprkem chvátá
postrachem jatá
proti nim zvěř.
Průseky v mlází
cestu si razí
jeleni, laně,
a z pušek na ně
chrlí se smrť.
Na všecky strany
hřímají rány,
do daňků bijí,
srnci se svijí –
strašný to hon!
Náhle však lesem
slavnostním plesem
skončení lovu
hlasem jak z kovu
hlaholí roh.
Zachřestí mlází,
kde kdo se schází
u vozů s chvojím.
Zapřahnou k vojím,
naloží zvěř.
S jásotem v sboru
táhnou zpět k dvoru
s kořistí značnou.
Tam teprv začnou
zapíjet lov!