Maličkou mám světničku
jako ptáci hnízda,
na okénku, na dveřích
často větřík hvízdá.
Ale což! mně dostačí
trochu šera kolem,
trochu zimy, trochu běd
s maličkým mým stolem.
Nad ním malé obrazy...
Jak se ke mně sklání!
Jako by mně šeptaly
tklivé požehnání...
Ó vy drahé podoby,
kdo vás štětci svěřil,
že kdys mluviť budete,
sám by neuvěřil!
Ale nikdo na světě
tak vás nezobrazí,
jako teskné srdíčko,
rodičové drazí!