Není lepší živobytí,
jako když se zdaří:
od jinošství žije v báni
do vetchého stáří!
Dávno slunce neuviděl
vycházeti z jitra:
záře jeho neproniká,
do rudného nitra!
Kovkopem je čtyřicet let,
prolez’ všecky doly,
nosákem a klínem tesal
chodníky a štoly.
Táčkářem byl ještě chlapec,
potom průkopníkem,
střídačem zas, ale podnes
zůstal šichtovníkem!
Není lepší živobytí,
jako když se zdaří:
podůlný mu neukázal
ještě vlídnou tváři!
Po čtyřech se vléci musí
chodníky jak zvíře:
šťastnějšího tvora v světě
není nad havíře!
Nad havíře, nad kovkopa,
co vynáší z bání
zlato, stříbro, aby měli
čím se zdobit páni!
Horké slzy, pot, krev rukou
lpějí na tom kovu –
kdo pak uzná na tom světě
bídu kovkopovu!
Nad havířské živobytí
není ani dvorní:
bez hluku ho jednou pohřbí
mstivý mužík horní!