Zastih’ jsem starouška
u našich vrátek,
měl hlavu složenou
na kolovrátek.
„Dědečku, dědečku,
kdeže máš kliku?
Zatoč mi, zahraj mi
nějakou v mžiku! –
Podivno! Hovor to
neznámé doby
jak by to zpívaly,
dědečku, hroby!
Do srdce píseň ta
podivná bodá –
zahraj mi jinou přec,
jiná teď moda!
Jaké to, dědečku,
zpěvanky kvílíš?“ –
„Staré jsou, panáčku,
staré jsou příliš!
Nikdo jich nechápe,
jenom my staří – –
Kéž se vám při nových
práce líp daří!“...