Jsem zachráněn...
Už sladké slovo se rtů sklouzlo,
už cítím v srdci vesny kouzlo,
už prchnul těžký sen:
jsem zachráněn!
O, dítě, dítě, dítě písní mých,
slyš! naše láska zvoní po lesích,
fialkou v stínu vychází
a vůní dýše z pod mlází,
přírodu všecku budí ze sna:
vždyť je to vesna, naše vesna!
O, pojď a nelekej se zloby světa víc:
máš ruku mou, ta dá Ti perel na tisíc;
máš srdce mé, a to svět celý slétá,
a co v něm zvučí, plane, voní, zkvétá,
ty země, moře, hlubin, nebes divy
pak Tobě vyzpívá, má růže, slavíkem:
dni naše v jarní překouzlí se nivy,
a láska naše bude na nich básníkem.