Kvete žito u pomníku,
klásek s kláskem povídá si:
„Bývaly to radovánky,
bývaly to lepší časy!“
Zurčí potok u pomníku,
vlna s vlnou hovor vede:
„Ach, tak sladce nikdo více
zapěti nám nedovede!“
Otočil se jinoch větřík,
setřel slzy růžím planým:
„Ba tak nikdo nebude nám
na věky juž milovaným!“