Východ slunce! Z modrých vrchů
divokrásné růže planou,
sletují se slavíkové
nad krajinku milovanou!
Sletují se z dálných vlastí,
přinášejí hojnosť zpěvů,
jenom slavík vyšehradský
nepřilétá na návštěvu.
Sletují se ku pomníku,
z hrdélek jim písně vanou,
a křidélka třepotají:
„Na shledanou, na shledanou!“
A teď olše a teď břízy
sivé hlavy smutně věsí,
vlasem šumí divné dumy:
„Slavíčku náš, kde jsi, kde jsi!“