Nuže do díla
jara do hutí,
zašumělo k nám
zlatou perutí;
zašumělo k nám
v sladké předtuše,
že mu rádi otevřeme
bránu do duše.
A kdo váhal by
v líném zátiší,
nechť ho Pán Bůh sám
v prosbě neslyší –
nechť se zavře mu
jara skvostný chrám,
a on v líném zákoutí buď
pohřben sebou sám!
Však kdo ruku svou
k práci přinutí,
nechť mu jara ji
sílí přilnutí,
nechť mu otevře
jara skvostný chrám
a nechť pozná svého blaha
hvězdou že je sám!