Juž Helička točí děvčaty:
oj, smavé jaro tu!
A drobounká líčka poupaty
se budí k životu.
A večer u plotu!
Tam panenka hledí z okénka,
rty růžové, sladká myšlénka...
Což junošík skočí přes plůtek,
jak srdce rozkvítá!
A obejme štíhlý živůtek
i líbá do syta...
A zář kol rozlitá,
tluk slavíka srdce proniká:
o pozdě dnes dívka zamyká!
Jen okénko zamkla, ale duch
i v spánku svoboden:
čím zjásal se dívce, ví jen bůh,
tvor toho nehoden!
Vím, sen tvůj lahoden!
Sni poupětem, nežli rozkvětem
se rozloučíš v srdci s dítětem!