Dojila kravičku
Anička z mlýna,
klímala, dřímala,
panenka líná!
Kde se vzal, tu se vzal
staroušek bílý,
vidí to, hněvá se,
přemýšlí chvíli.
Dotkne se vemena
soužené plavky:
mléko hned crkotem
řine se z kravky!
Uzavřel staroušek
za sebou dvírka...
Dojačka plní se,
přetéká mírka.
Po čerstvém stelivu
mléko se řine,
do pasu sahá juž
Aničce líné.
Co se zdá Aničce:
Jakoby v hněvu
zjevil se Krakonoš
najednou v chlévu...
Do pasu, do hrdla
mléko jí stoupá,
v divné dnes koupeli
děvče se koupá!
Procitla Anička:
co se to děje!
Plavala Anička –
„Pomozte, zle je!“
Přiběhla paňmáma,
čeleď se sbíhá,
na dveřích do chléva
závoru zdvihá.
Na mléce Anička
z chléva hle! plyne –
tak trestá Krakonoš
panenky líné!
Smějí se Aničce,
smějí se lidé:
„Aničko ospalá,
Krakonoš přijde!“