Shrbený už je ten kaštěl starý! Jako žebrák oblečený v cáry, v sivém, rozedraném stojí šatě, pestrá záplata hle, na záplatě.
Stojí vhroužen do zeleně jarní, v pustých ladách dumá, na samotě o těch časech, když rytíři švarní jezdili veň tryskem v bouři, v slotě,
aby na panině svůdném líci ohřívali vášeň zmírající. Tenkrát paní kvetla ještě ladně prvním květem svojí dívčí vesny;
hlásek jako z kovu zníval vnadně. Poupátek pár pod živůtek těsný rozvíjeti šlo se v růže plné. Tenkrát blaženosti nesčíslné
čekávaly vyvolence její... Už ta vesna dávno pod závějí! Ale paní ještě kouzly, čáry na tvář láká pel mladosti jarý.
Jenom věrným sluhům svojim kyne, a v kaštěli dívka opět zhyne. Její krví paní mladí líce, na chvíli zas je jak krasavice. –
Sem Janíček chvátá. Hle ta změna: růžová tvář jeho na smrť bledá, oči od pláče má do červena. – A slunéčko za hory zas sedá.
Večer tichý prostírá se krajem, bezhvězdná dnes ta nebeská báně jako víko rakve nad šuhajem, jako stěny rakve kolem stráně. –
Nepláče juž, nemá slzí více. Vyplakal je všecky cestou bědnou, ale líce, lalijová líce bez těch slzí pláčou ještě jednou. –
„Počkej pod kaštělem starým chvíli,“ vlídně děl mi tajemný hlas v hradě. „Pomoz, pomoz, duchu dobrý, milý, usmrť dravé zoufalosti hádě,
vrať mi zlatou Anulěnku moji, vdechni znova dušičku jí v tělo, přičaruj jí zorku žití v čelo – láska má si sama pak ji zhojí! –“
A hle! kmet běloučký k němu s tíží, jak by z nebe spadl, teď se blíží. Tváře jeho plane zářným jasem, dlouhá brada po pás jemu visí...
„Nelkej, hochu,“ dí tak měkkým hlasem, „živá voda Aničku tvou zkřísí! Jdi a hledej po světě ji celém, naber ji a vrať se do dne, roku:
pod tou zemí vstane s jasným čelem, s novým žitím v čistém, hvězdném oku tvoje milá – –“ A jak tlesk’ by dlaní, zmizel bílý kmet mu z nenadání.
„Mrtva tedy! Zde v sklepení tmavém hvězdička má v pláči usedavém zapadnula v bolesti a v muce! –“ Na skráň šuhaj opět přitisk’ ruce,
na zem padl, líbal mrtvou hlínu, pod níž dole Anulěnka dřímá, jak by k ní až do sklepení klínu vlíbat chtěl se rtoma horoucíma...
Cookies on Poetry Cove