Hej, pyšně, hory, vedete si:
zoř rumění se s vašich čel,
šat čistší máte nad úběl
a kolem modrým pasem – lesy.
Když jarem hne se ňadro vaše,
jas na tvářích vám zahoří,
a radosť vaši hovoří
zpěv od salaše do salaše.
Když trud však vaše srdce jímá,
mráz tuhé údy proniká,
led vaše oči zamyká –
tam lastovka – mé srdce dřímá.