Ó však mi ji nevzbudíte!
Tvrdě se to, tvrdě dřímá,
mráz kdy požeh’ růže na rtech,
v srdečko kdy padla zima.
Sypala jí lípa květy
na přikrývku vonnou, tenkou,
zaslzela drobnou rosou,
zaplakala nad stařenkou.
A to modré nebe pro ni
také drobné slzy lilo:
nad hrobem jí nejkrásnější
za hvězdičky rozsvítilo.