Hoj, peruť jara čarodějná
jen dotekla se kraje,
a nad zeleným cifrováním
už bílá říza taje.
Už otvírají květy očka,
a strom je jedna sněžná vločka,
jaj, celý kraj – kus ráje!
I sletělo se ptactvo z dálky
tam na bystřinku svěží,
vstříc sladké ptačí cvrlikání
mně za polibky běží.
A limby suslí upýpavě:
„Však zpomínáme na tě právě,
teď unikneš nám ztěží!“
Tak libě kouzlo mladé vesny
v to lidské srdce padá,
a na troskách mu dávných zámků
ptač novou píseň skládá.
A nescelí-li trosek více,
přec kvítím vesna kouzelnice
je aspoň obepřádá...