My putujeme Saharou
bez naděje za bouře divé,
a bůh ví, zdali v mrtvu tom
kdes oko uzří oasy živé!
Jen obloha, ta k naději
rozsévá hvězdy nade pustou –
však bůh ví, kde náš spasitel,
by mlhu sejmul s očí hustou.
Či není útrap skončení,
a trpět nám jen v žití celém?
či potkáme se Saharou
též někdy se svým spasitelem...?