Skip to content
1853–1887

I. Mluvčí lidu.

Rudolf Pokorný

Koho jaktěživo nešimralo v kříži, věru poslancem se nestal bez obtíží; leč kdo běhá za lokálkou, div si nohou nepoláme, a kdo nemá vlastní zdání – neboť zdání klame –

kdo má dobrou hubu a ramena hybná, ten ví, co je synekura mnohoslibná! Nežli Šlupka dodělal se kariery, protlouk všecken život, kde je který,

do školy i za ní chodil v pronevěře, až jím i sám páter Špulc vyrazil dvéře. Potom vrh se v uměleckou kolej, na jevišti dělal krále a pod ním byl holej,

a že jeho divadelní sláva jako všecka polní tráva zapustila kořeny tak mělce, počal kořiti se paní ředitelce.

Ředitelka brzy živě splatila mu lásku, ředitel však – ten ho vyhnal z Thaliina svazku! Co měl počít hrdina můj? Raneček si svázal, ředitelka pekla buchty a on nohy mazal.

Do Prahy se dostal fechtem, a co našel, to chyt nehtem: v jednom dávno zmírajícím na úbytě plátku najali ho za točila k svému kolovrátku.

A byl Vám to kolovrátek! jak jen počal kdákat, celý národ podle něho musil pěkně skákat! Ale nebyl hrdina můj nikdy pro to v chládku, on měl samé šoupačky jen ve svém kolovrátku!

On jen hafal, nikdy nekous, on krev nemoh vidět, on se musil před cizinou, co nás nezná, stydět; jakmile jen o muzice šťouchli se dva v boky, on před světem hned to svedl na patoky.

Ach, ty šosy, dlouhé šosy, ty patronské šosy, sliny mu vždy z huby tekly – šťasten, kdo je nosí! Ach, ty šosy, dlouhé šosy dělaly naň dojem, že je musil, jak je viděl, líbat s nepokojem!

A když už se shýbat uměl, jak se u nás sluší, vynik brzy – dlouhým nosem a maličkou duší. Mlčet uměl jako ryba, a pro vlastnosť tuto, bylo na něj také záhy s hora vzpomenuto:

chtěj nechtěj se musil nechat za poslance zvolit, v klubu pěkně hlavou kejvat, s nikým nezápolit, když potřeba, hodně tleskat, hodně přešlapovat, syčet, mlčet, kašlat, řečníkovi gratulovat,

zkrátka – s proudem plovat a na konec v časopisech dát se vymalovat. Sem tam někdo hleděl na to sice trochu zmámen, co se děje v našem klubku,

ale celek jásal, že zas máme jednou Šlupku, a „Svatobor“ objednal prý z Vídně už mu kámen.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
I. Mluvčí lidu. · Rudolf Pokorný · Poetry Cove