Hrobník.

Hřbitůvek prostý na horách, shrbené všady kříže, jediný černý neshrben: „Hrobníku, pojďme blíže!

Vezmi tu, staroušku, za kliku, otevři zvědavcům z měst; povídej, povídej, hrobníku, kdože tu pochován jest?“

„„Kdože by, páni, kdo by měl pod květy také lůže: upadlá hvězda v předvečer, na jaře zvadlá růže,

housličky rozpuklé ve vzlyku, zbloudilá bludička z cest – –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, kdože to jest?“

„„Ptáče to, páni, střelené ve hnízda rodném domku; javořík náhle zlomený, – přeškoda mého stromku! –

srdce, jež vyrvala tatíku ze prsou otrocká pěst – –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, jak že to jest?“

„„Přilétlo ptáče bez dechu, přilétlo v prachu, krvi: ,Z barikád zrostl, tatíčku, svobody kvítek prvý –

Vojtěch váš při něm byl ve mžiku, pečoval, aby moh kvést – –‘““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“

„„,Darmo jsme prachu v oblaka skrývali kvítek sličný: kořínky přece poderval příboj vln ustavičný.

Vrhli se na kvítek v povyku, stráž jeho vraždili v trest – –‘““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“

„„,Hladoví vlci poroby v patách mi cení zuby –‘ – Neboj se, já tě, dítě mé, zachráním od záhuby!

Dobře si počínals, orlíku, činy tvé horalů čest – –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“

„„Dopadly rány na bránu: ,Otevřte, jsme tu vzkazem, místa že ještě pro vás dva máme dosť pod provazem!‘–

Hoho! nech, hyeno, pokřiku, k pánům si dones tu zvěst! –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, jakže to jest?“

„„Skočili mžikem s komoňů, dobyta těžká brána – – ,Sami jste sobě odemkli, otroci, do satana!‘

Strhli jsme pušky: Sem, k tatíku! Vojtěše, umíš zbraň nést – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jakže to jest?“

„„Zahromžil výstřel nerovný, z pušek tu, z pistol tamo; vzúpěli dva hned na zemi, s námi však nebe samo.

Šarvátka byla juž v zániku, v tom tu zas jezdců zříť šest – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jak že to jest?“

„„Nedlouho jsme se bránili: Vojtěcha sklála kule – padl jsem k jeho mrtvole bez mysli, slova, vůle.

Zlíbal jsem čílko mu v zájiku, provazy na se dal plést – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jakže ti jest!“

„„Vlekli mne vlci na pevnosť, mučili drahná leta, zchromili údy železy, vyhnali potom – kmeta.

Belhal jsem do hor svých bez díků přes hloží, trny a klest – –““ „Dopověz, dopověz, hrobníku, staroušku, jakže ti jest!“

„„Statek můj dávno spust a zmiz, Vojtěch můj v zemi dřímal – sousedé službu nabídli: vzal jsem a nerozjímal...

Vzal jsem tu hrobařskou motyku, v třesoucí stiskl ji pěst – –““ Dávno spíš s Vojtěchem, hrobníku: staroušku, jakže vám jest?...