Na vršku veský kostýlek,
klečí v něm pěkný andílek,
zamyšlen, zrosená očka.
Na koho myslí, na koho?
Vím já to, lidé, beztoho! –
Pán bůh mu modlitbu počká!
Pán bůh je dobrý dědoušek,
poví mu věru do oušek:
„Nesmuť mi, panenko, v chrámě!
Hoch tvůj už svaty přichystá –
a ty si potom dojista
vzpomeneš s dluhem svým na mě.“