Hledím do poháru, hledím vlhkým okem –
hoj což jinak bylo ještě před půlrokem!
Hledím do poháru – a v těch perel šumu
jak by známá ústa pěla starou dumu.
Hledím do poháru – nevíš, toku sladký,
že zas v tobě cítím rty své drahé matky.
Hledím do poháru – nevíš, toku čilý,
že mne líbá z tebe stařec bílý, bílý.
Hledím do poháru – nevíš toku zlatý,
že zřím v tobě také obraz ledovatý.
I tu bolesť sladkou v ženy vážném líci –
nevíš o své moci, toku ševelící!
Neviděls mne ležeť v její ňader stínu,
se rtů její píti sladkou medovinu.
A když tvoje jiskry v tesknou hruď mi padnou,
vzpomínky mě usnou, ale neuvadnou.
Okamžik je vzbudí, nový šum je vzruší,
mám jich plné srdce, plnou, plnou duši!