Hejže, lide český,
tak jsem zase tvůj –
jen se mi juž, drahý,
jen se vzpamatuj!
Dopěj píseň slavičí,
ať tvou sílu neničí:
ráznou zanotuj!
Máš ty, lide český,
ústa samou růž,
leč kdy cizák v zemi,
ať si zrudnou juž!
Oj, jsi dosud Husův lid,
nečestno ti doma být
jenom za podruž!
Máš ty, lide český,
srdce holubí,
ale vrah kdy v zemi,
hahoj, na sruby!
A co umí český cep,
věru, že tím hluch a slep
vrah se nechlubí!
Máš ty, lide český,
hlavu ze žuly:
nuž, ať čelí mužně
proti zlovůli!
Tlačí-li se v chýž jí vrah,
neopustiž rodný práh,
leda vejpůli!
Hejže, lide český,
tak jsem zase tvůj –
jen se mi juž, drahý,
jen se vzpamatuj!
Pryč to srdce holubí:
hahoj, lide, na sruby,
ráznou zanotuj!