Letěli ptáci havrani,
usedli kdesi na stráni.
„Kam poletíme, braši, kam,
kde posnídati bude nám?
Kde lupič dostal odměnu – –
nepoletíme po plenu.
Kde blázen skonal samovrah,
nebude černých ptáků tah.
Kde ale matka v bolestech
pracuje na poslední vzdech,
a synové si v nesvoru
na vzájem činí úkoru:
tam poletíme havrani,
tam bude naše snídaní:
z hlavy jim oči vyklovem,
a zasmějem se nad lovem!“