V duši upomínky tisíceré... Buď mně vítán, tichý předvečere! Jemné báje šumí větřík hravý, rozkošné mi v ucho šeptá věsti:
„Praha dole – hochu kadeřavý, necítíšli tajemného štěstí?“... Hledím dolů: město vidím krásné pod korunou sterých zlatých bání;
hledím dolů, a mé srdce žasne: hrade starý, jaké přivítání! Dále zřím, a chmura mizí šedá: širé pole, kousek houští shora,
malý kostelík – ó běda, běda! poznávám ji – kletá Bílá Hora... Víčka mknou se křečovitě k sobě, ruka maně na ňádro se tlačí:
Nazpět horo: jeden pohled k tobě z těla srdce vytrhati stačí!... Velebně a jako s mocným hořem letí slunce věčných prostor mořem,
a jak západu se dotkne zoří, na červánky po nebi to hoří. Lehčí duma padá v moji duši, zlatým křídlem vábné sny v ni duje.
Zvolna, tiše, snivě, aniž tuší, odkud divný obraz vystupuje. Na Vítkově mračno. Vojska dvoje jako vlna vlnu šlehá, drtí;
řadou blesků nepřátelské voje, ale Češi rozlícenou smrtí. Jako hroudy cizáci se válí pod kovaným cepem domorodce;
ze sterých úst hřmí to: „My jsme skály, o něž rozdrtí se vrahů bodce!“ Zdá se mi, že vidím vůdce Jana a že slyším Prahy hosiana...
Tváře Zikmundova děsno bledá! Na rtu krev a kolem: „Běda, běda!“ – Zdá se mi, že vidím v dáli tmící vojsko Zikmundovo prchající;
zdá se mi, že slyším Prahou jásot, číší zvuk a švárný mečů třasot, vřesky polnic, hlahol českých pánů, přísahu a píseň z bílých stanů:
Kdo jste boží bojovníci... Ruku tisknu k rozčilené hrudi – ha, co mne to ze sna opět budí? Jaký kotouč nad Strahovem prachu?
Chochol jezdce v červanů zřím nachu, pod ním hlava šedá; přílba skvělá krvavý pot utírá jí s čela. Pádí k zámku. A kdy hlahol slyší
žen a mužů, řinkot bujných číší, tiská přílbu hlouběji si v líce, ale slzu nevytiskl více... Okamžik, a v zámku tichnou zpěvy,
okamžik, a před zámeckou branou zimní král a jeho páni, děvy s ořů Praze kynou na shledanou... Vracím oko – ha ty, šedý rynku,
jakou hroznou budíš upomínku! – – Slunce zašlo v moře nedohledná, a mně s oka tichá slza prýští: Ó má Praho, Praho milá, bědná,
co ti souzeno je v době příští?...
Cookies on Poetry Cove