Všeho dal nám Pán Bůh hojně,
staroušek náš dobrý:
máme role, báně, hory,
v horách i své obry.
Chlapíci to mocných plecí,
každý jako dubec:
jednou ranou jedli srazí
český dřevorubec!
Silný v práci, bujný v plese,
netlačí ho bída –
když přivine dívku k sobě,
to už něco vydá!
Do smrti mu jistě věří
na jediné slovo.
Však je znají také páni:
váží nad olovo!
Chaso naše, dřevorubci
na severu, jihu,
hoši naši na západě!
na srdci mám tíhu – –
Ta mě tlačí jako žernov:
dřevorubci moji,
pamatujte na záseky,
vrah se na nás strojí!
Až se do hor plížit bude,
urá! jako hromy
na hlavy mu porážejte
staré naše stromy!
Postavte se pod záseky
– prolezou-li – sami:
přivítejte je jak sluší,
svými sekerami!