Na bratném jihu sokolnictví v květu –
kdo nejlíp rube, nejlepším je Sokolem...
I Češi ukázali zobák světu,
když kalich páně zalesknul se kolkolem.
Ba na Hostýně do Tatar když bili,
na křídlech sokolích svou slávu roznosili,
a u Domažlic nepřátelé zapřisáhlí,
než Čecha viděli, už domů táhli!
Hoj, tehdy kvetly sokolnictvím Čechy,
kdo nejlíp rubal, nejlepším byl Sokolem...
A zůstal národ Český bez potěchy,
zášť, pomsta rudě kvetly kolkolem.
Však sotva že se rozednělo zase,
kdo první hroužil v našem modrojase?
Kdo ohlašoval vítězství nám nové?
Hoj, naši jaří čeští Sokolové!
Vy čeští ptáci, hotujte se k práci:
Vlasť zvolna k dávné slávě se nám vrací,
a vlasti třeba dobrých, statných synů,
vždyť náhle ocítit se může na Hostýnu,
vždyť musí vymanit se z podruží a panstva
a vydobýt se slavně do Slovanstva.
Boj pravdy nastal – budoucnosti dnové
nechť rádi vzpomenou Vás, čeští Sokolové!