Hory naše, hory české
k Tatrám až a k Beskydám!
Jak mi tluče srdce v těle,
kdykoli vás uhlídám!
O, vy moje Krkonoše!
jak jste krásny, bohaty:
na skráních vám slunce plane,
v prsou české granáty!
V drobných chatách krkonošských
ňadra se ti rozšíří:
máme svoje drahokamy!
Hoj, a naši brusíři
horalé jsou věru statní!
Pohleď jen tam do chaty:
brousí jakby do koruny
naše české granáty.
Pevní lidé svalů tuhých,
při té bídě šťastní přec.
Běda jen, že na granáty
dostal zálusk vetřelec!
Prochází juž naše hory –
nedej, Pane přesvatý!
by ten zloděj brousil jednou
naše české granáty!