Byla jedna víska v horách – věru dávno, dávno tomu – domky spustlé, rozedrané jako hejno cikánů.
Žili tam jen chalupníci, baráčníci, podruhové, – a pak bába čarodějná – měli, co si nakradli.
Domek babky čarodějné na konci stál hříšné vísky v nízkém křoví polo skryt. Na návštěvu v noční době
přilétal k ní z pekel říše na perutích netopýřích správce oné vísky – čert. Jednou v noci při večeři
– bába byla tuze skoupa – rozhněval se ďábel na ni, a že bába nemlčela, není třeba povídat,
Zalomcoval vztek jím strašný, povstal ihned ode stolu, plivnul způrné bábě ve tvář a vyskočil oknem ven.
A hle! Od pekelné sliny vzejmula se ihned bába, chytlo od ní všecko kolem – hoří jizba, hoří chata,
a čert venku mne si ruce: „Vezmi bábu, vezmi čert!“ Ale ještě nevybouřil ďábelský se jeho vztek:
nadmul tváře jako měchy, z plných útrob proti vísce začal foukat... Vichor hrozný, nevídaný, neslýchaný
ihned povstal, stromy lámal, skály drtil, dolů házel, plameny hnal z chýže báby přímo, divě k vesnici.
Ach, jak strašné podívání! Ohniví, hle, hadi skáčou, svíjejí se po střechách, piští, syčí, přeskakují
pak jak dýmem poplašeni od stavení k stavení; odkud prchli, tam ční z dýmu jenom černé ssutiny.
Jiskry jako z vodotrysku k nebi srší. Z oken tmavých vyšlehují rudé ohně jako z hrozných draků tlam.
A pláč lidí polonahých, uděšených, pomatených, v rachot krovů padajících, v sykot zní jen plamenů.
K sluchu Boha nedolétá; neboť hříchy těchto lidí uzavřely nebesa na sedmerou závoru.
A oheň se dále šíří, polovic už vísky zchvátil – – Čert si jenom ruce mne: „Vezmi všecko, vezmi čert!“
Nadme znova černé tváře, fouká dále proti vísce, stromy kácí, v oheň chýží vichřice je přikládá...
V jedné chatě v této chvíli děsu, hrůzy neskonalé poděšená matka náhle porodila před časem
dítě jako jezulátko. Zaplakalo dítko malé slabounkým jen, prvním pláčem. A Bůh slyšel nářek dítka;
neboť ještě hřích nevssálo z prsu matky hříšnice. A v tom ještě okamžiku ustál vichor pekel sloty,
déšť bohatý s nebe lil se v rozsápané plameny... Zařval čert, až skála pukla na ohromnou jeskyni,
a propad se dolů vztekem do propasti pekelné.
Cookies on Poetry Cove