Nevěstu jako anděla
do lodi vedli kostela,
a bledý hoch zad v průvodě
cos o zlé šeptal nehodě.
A když s ní byli v předsíni,
byla jak svatá v svatyni,
a bledý hoch kdes v sloupení
snad v slzách dlel, snad v modlení.
Když vstoupili pak před oltář,
zvědavosť kryla lidu tvář,
a bledý hoch též na něm tkvěl,
až pramen z očí vyprýštěl.
A když jim sluha svěcený
vyměnil snubní prsteny,
nebylo více v kostele
jich ubledlého přítele.
A když je vedli z kostela,
nevěsta blahem hořela –
a vzkřik se ozval ze zdola.
že bledý hoch jen – mrtvola.