Ticho s hora, ticho z dola,
v lůno svoje večer volá;
a vábných toní
vlnek – zvoní
mladých plavců barkarola.
V nočních mlhách světlo kmítá
strmé věže ze bairaku –
ve věži tam islamita
v odalisek stopen zraku...
Co tam skvostů, ametistů,
jak to baša ruce spíná!
k tomu ještě roj houslistů
a drážlivá hudba, líná...
Políbků a objímání! –
pozapomněl baša zcela,
jak se dole k namlouvání
střelba pušek rozhučela.
A než opěť bradu šedou
osušil si od líbánek,
klesl bairak v tůni bledou
a gondoly odnes’ vánek.
Ticho s hora, ticho z dola,
v lůno svoje večer volá,
z vábných toní
vlnek – zvoní,
znovu dále barkarola.