Mlhami se halí lesy.
Jeseň ťuká na dvéře.
Na křoviny pavouk věsí
hedvábí své v nádheře.
Pavučinky vzduchem letí,
na nich drobní umělci.
rejdí, chlubí se jak děti
divokými kozelci.
Zatahují cesty všecky
hedvábným svým tkanivem –
o, ty chaty, ten plán dětský!
Což naň hledíš s údivem!
Cítíš snad už blízkosť zimy,
příteli náš drobounký,
že jí cestu hedvábnými
zatahuješ tkalounky?
O, jen zavři všecky vchody,
všecky cesty ku horám,
by s tou bídou z neúrody,
nemohla zlá zima k nám!...