Já jsem ten rytíř z pohádky,
co vyjel sobě do světa,
aby tu pannu uviděl,
jež jako růže rozkvětá.
A když jsem všecko utratil
a navrátil se u zmatku,
ach, spatřil jsem tě za skříní,
a bylas mojí – za zlatku!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.