Ó ano, s růžným děvčetem,
když mluvíme jen z dálky,
to vynášíme nad sníh tvář
a ústa nad korálky.
Tu jmenujem je diblíčkem,
jenž z kalíšku se vyvlík,
a když juž padla hubička,
no, pak je teprv – diblík!
Však sotva že jsme na vždy sví –
ó totě pravý Bábel!
Kdo byl by tušil, z diblíka
že záhy bude – ďábel?