Lásko, zřídlo nevyčerpatelné
veškerého blaha našeho,
napoj veždy ducha lidského
čistou vlahou pravdy spasitelné!
Ty v své moci tvořivé i léčitelné
kytem jsi života zemského,
a kde nejsi, tam i pevného
stavby základu jsou sesutelné.
Ty co duši zasnoubená kráska
tělu odjímáš vši surovost,
myšlení a činu jsouc vždy páska.
Co tvá vůle v harmonii spojí,
můž’ sic zviklati sil jalovost –
svazku lásky avšak nerozdvojí.