Opět zřím tě, Říme Čechův!
Opět vcházím v slavné lůno tvé,
v němž ukojím touhu vzdechův,
touhu, jež mne mocně k tobě zve.
Věže steré, ještě bdíte
nad velebným městem Pražanův?
Věže ctihodné, vy čníte
posud nad Medinou Slovanův?
Neshrbly tvé věže, Týne,
jenž jsi pravdy Kristovy náš zdroj? –
Ó tvá sláva nepomine,
Praho, jež znáš mír i krutý boj!
Vše se jeví převelebně,
přešlost hlásáť slávu budoucí! –
K nebi zdvihá se malebně
Petřín, hrdě k sobě kynoucí.
Což most Karlův? Pevně stojí
nad vlnami šumné Vltavy.
Touha má se upokojí,
an pomním na činy Karlovy.
Praho slavná, střede vlasti,
přiviň k sobě Čecha věrného,
a dopřej mu blahé slasti:
povznést slávu jména českého!