„Zas vás uzřím, ó vy chlumy slavné, Okraso kolébky reků mohutných! Opět vkročím v zemi moci dávné, V lůno předkův, duchem, mečem slovutných!“
Tak zplesalo srdce mé v blaženém rozechvění, Když duch času národům vdech’ jaré oživení, A když na hlas vladařova výroku Klesly pouta s mysli, s těla otroků.
Pozdraven buď, milý rodný kraji, V němžto květly růže mojí mladosti, Kdež varyta struny v žití máji Z hlouby citů rokotaly k výsosti.
Pozdrav vám, rodáci, věrné, drahé duše české, Jenž jste v bolech víceletých ku vlasti nebeské Za svobodu vřelé prosby vznášeli A vlastenské lásce žertvy snášeli.
Hrdě matka Praha vznáší týmě V věčně volné nadhrudové prostoře, V stínu jejím zdárné vzchází símě K chloubě věrným a zlosynům k pokoře.
Stojí Praha královská, a s Prahou pevně stojí Synové slovanští – včely v míru, lvové v boji: Od Labe i od Moravy k Praze lnou, Sáva, Visla, Tatry ctí ji – velebnou.
Tak mé oko v návratu svém plesá, Že zas vidí květné luhy otčiny; Než i žalem slzí, že nebesa Odňala nám mnohé hlavy rodiny.
Mohyly zřím četných pravdy, dobra hajitelů, Proslavených národu Českého světitelů; Těla zmřela – než duch věčný! v dílech žijeť on, A povděčný národ zdí jim slávy pantheon!
Hlíněné se nohy ztroskotaly Kleté, bezkořené vládní soustavy, Naše volné hlasy z hrobu vstaly, „Pokrok!“ vryl zas čas na svoje zástavy.
Všude mravenčí zřím činnost v novém budování, Zápal vidím šlechetný v šlechetném spravování; Hospodin přej zdaru našim podnikům, Uděl svornost věrných vlasti dělníkům!
Volnost obcí, moudrá samospráva Na nejširším, neodvislém základu, Svatá vlasti, národnosti práva – Toť klíč k naší blaženosti pokladu.
Dobré školy, jež naději naší budoucnosti, Nemořené cizotou, jsou zřídlem pravdy, cnosti, Umek a věd stany národní, střed různých sil, Vlasti zdar a lidu blaho – toť nás všechněch cíl!
K tomu cíli každý pracuj stále, Neodvratně hlavou, rukou ku předu, Svůj vždy k svému na svých zásad skále, Práva, svobody zbudujme ohradu!
Slovy zdatnými se vzájem k dobru povzbuzujme A hned činy vtělení těch slov vždy osvědčujme; S pilností když spojen bude vzorný důmysl, Pak nám obchod zkvěte, rolnictví a průmysl.
V činu jen spočívá naše spása, V činech slavných slavná naše minulost, Proto činy nech i věk náš hlásá, Jimiž k budoucnosti postavíme most,
Po němž jak po mostě Karlově na dlouhé věky Dobře budem kráčeti – byť zuřily i vzteky. K činu šlechto, občané, bohatství, umění, Jako řetěz k sobě stůjme v pevném spojení!
Za národ a za trůn šli jsem v boje, Jim jsme posvětili všecku bytost svou; Jim i dál věnujme vlohy svoje, Jim vše v oběť – ducha, jmění i krev svou!
Dřív se nám co dětem, bláznům posmíváno, Věrných pravdě co vinníků pronásledováno; Teď, když padl zdurných posmívačů blud a klam, Otvírá se znovu blaženosti naší chrám.
Za národ a za trůn chceme státi Jak žulové nerozbitné pohoří, Cizí modly chceme troskotati, Dokud žití plamen v těle neshoří.
Co u jiných dobré, krásné, to si osvojíme, Svého se však nikdy – bohdá nikdy nespustíme. Bůh nám žehnej v našem pevném úmyslu, Pozdrav bratří! zdar českému důmyslu!
Cookies on Poetry Cove