Mé blaho.

Ať si jiní tučné kvasy, hru a spolky milují, ať si jiní po vše časy v jídle, v pití libují:

tohoť já jim nezávidím, říci však se nezastydím, že mi kniha jediná nade vše jest milená.

Ať si jiní v radování dnem a nocí plesají, ať si v skvostném hodování hojností oplývají:

tohoť já jim nezávidím, říci však se nezastydím, že jest moje blažení z jedné knihy učení.

Ať si jiní rozkoš skvělou nade vše vynášejí, ať si třeba stříbrem stelou, zlatem se pokrývají:

tohoť já jim nezávidím, říci však se nezastydím, že má radost jediná jest jen kniha zděděná.

Kniha česká, v níž je krásné řeči poklad uschován, kniha slávská, v níž jest jasné pravdy květ zaznamenán,

z níž nabývám poučení a v dobách všech potěšení: v knize této zděděné jediné jest blaho mé.

S ní se kochám jak s milenkou, s ní má duše obcuje, s ní co pravdy se studénkou mysl má se zvlažuje;

v ní co v svědku časů dávných život ctím praotců slavných: v knize této zděděné jediné jest blaho mé!