Kdož by neznal opeřence toho mohutného,
Jenžto, když svá křídla k letu rozepne,
Krouží nad zemí v oboru světa vzduchového,
Kamž se rychloletem blesku vyhoupne,
A z obzoru slunci nejbližšího
Patří na ruch světa vezdejšího.
Orel to, ten bystrý vládce vzduchu nadzemského,
Jenžto k tělesům nebeským putuje;
Orlice pak, pečlivá, vždy věrná družka jeho,
Na temenu skal mláď svoji pěstuje.
Orlice, máť něžná svojich plodů,
Dbá o jejich blaho, o svobodu. –
Na Moravě družné, na Moravě požehnané,
Jaré orly vychovala orlice,
A ti orli matce od Tatarů rozedrané
Dali svobodu, vlast drahou bráníce.
Orlicí Morava honosí se,
Neboť v jejím zemském znaku skví se.–
Čechy s Moravou v spojení jsouce po století,
Nesly společně osudu dobro, zlo,
V bratrském Čechové s Moravany ve objetí
Ctili svazek, jímž je božství spojilo.
Mocný svazek tento trvej stále
Ku blahu i národa i krále!