V říši zvířat, na prestolu přírody posvátné,
Ve prostoře šíré, neobmezené,
Obr všeho živočišstva v moci veleznatné,
V jarosti své síly nepokažené,
Vládne lev co král zvířecích tvorů,
Boře nával různotvárných vzdorů.
Jako nebes ústa hromem, lev svým hlasem hřímá,
A hned se vše s poděsením probouzí;
Jen když v odpočinku sobě hově, klidně dřímá,
Pokoj se ve tváři tvorstva obrazí.
Hřivou třese, z očí blesk mu srší,
Když naň zištných lovců střely prší. –
Zvířat král ten skví se království Českého v znaku,
A jest velkých předkův našich oslavou,
K němu když pnem s chloubou zřetelnici svého zraku,
Blahé upomínky nás vždy zaplavou.
Se lvem na práporech květla síla,
Kteráž v rodu českém vždycky žila;
Se lvem v štítu jako lvové Češi bojovali,
Třás’ se svět, když k zbrani sáhal český lev.
V jeho odznaku nám děje důkaz zachovaly,
Že, kde český národ, tam též síly zjev.
Bílý lev se vznáší v rudém poli,
Hájit právo! za své heslo volí.