Jitro když se v jarní kráse
nad přírodou zasměje,
na vše strany svého kouzla
mocná zrnka zaseje.
Ptáčeti zpěv v hrdlo vkládá,
v květy vdéchá barev vnady,
všemu tvorstvu čerstvost dává,
oživuje hory, sady,
rostliny rosou napájí,
by nelkaly vedrem v máji,
paprsleky nebes světla
hřeje všeho tvorstva údy,
a kde dříve pusto bylo,
život vlévá v siré hrudy.
Naděje svůj trůn rozkládá
nade jarním jitrem krásným,
požehnání s výše kyne,
blížíc se svým krokem spasným –
všude činnost, rozkoš, ráj:
jaro blaho – blaho máj!