Věčná láska lásku budí,
Když ji vzbudí, pak ji trudí,
Růže s trním proplítá,
Naše srdce, jež spojila,
Smrt krutá zas rozdvojila;
Láska naše rozrytá!
Tato nerozlučná láska,
Věrných srdcí zlatá páska,
Dráhný čas nás blažila,
Strastnou tíž nám ulehčila,
Všecky ztráty nahradila,
Břímě nám osladila.
Rukojmím mé upřímnosti,
Neoblomné i věrnosti
K tobě choti milená!
Budiž z očí mých se skvoucí,
Výraz naší lásky vroucí,
Slza v rakev cezená.
Na rov, má kde duše nyje,
Láska ti věnec uvije,
Tam se bude zelenat,
K hrobu tvému budu chodit,
Za tvou duši tam se modlit,
Vínek slzou zalévat.
Za obsluhu a šetrnost,
Lásku a manželskou věrnost
Srdečně ti děkuji,
Mé poslední políbení,
Trudoplné bolestnění
Svědčí, že tě miluji.
Spi sen sladký v chladném hrobě,
Lehká budiž zemi tobě,
Odpočívej v pokoji;
Světlo věčné svět pak tobě,
Až tě Bůh povolá k sobě,
K blahotvornému zdroji.
Když se sejdem v pravé vlasti,
Kde panují věčné slasti,
Smrti na věky pozbudem,
Za mnohá zde utrpení.
Dojdeme-li oslavení,
Náhrady tam nabudem.