Kostka osudu vržena,
Závoj smrti odhalen,
Nit života přetržena,
Klesám mocí podmaněn.
Tělo mé se k hrobu sklání,
Kdo vás, dítky! zastane? –
Bůh vyslyší vaše lkání,
On vám otcem zůstane!
Přijde čas, a přijde chvíle,
Že se opět sejdeme.
Na věčnosti v jaré síle
Svou matinku najdeme.
Tam vás zočím v nebes záři
V čarokrásném objevu,
Co anděle s jasnou tváří
V liliovém oděvu.
Na rovu zemřelé matky
Dítky; vás zapřisahám,
Nesuďte se o mé statky,
O to snažně vás žádám.
Svůj život zasvěťte cnosti,
Pobožnosti, čistotě,
Žijte v mravopočestnosti,
V svornosti a dobrotě.
Vší marnosti výhost dejte,
Přemáhejte vášeň zlou,
Mužnou myslí odpírejte
Pokušení s modlitbou;
Zahejří-li vilný svůdce
Proti studu chlípnosti,
Modlitba vám v tuhé půtce
Dopomůže k vítězství.
Přátelé! se sirných dítek
Zde upřimně ujmete,
A co v sadě outlý kvítek
Jich ku zdaru pěstěte.
Dítkám vděk co učiníte,
Kristu jste učinili,
Jemu se tím zavděčíte,
Tím i dluh svůj splatili.
Proste Boha všichni Svatí,
Maria, všecky Světice!
V stány nebes z světa vzatí,
Za mne, choť i rodiče,
By svých dítek otec moudrý
Na věky nezatratil,
Za něž Kristus pastýř dobrý
Dluh na kříži zaplatil.
Tvůrce! kořím se ti v prachu,
Nesa k soudu oučty své,
Jaký ortel, meškám v strachu,
Vydáš na stvoření mdlé.
Dej, by soudní váha – ctností
Stížená – se sklonila,
A má duše na věčnosti
S anděli se spojila.