Poslední svou konám cestu Do věčnosti z ciziny, K nebeskému chvátám městu, Do své milé otčiny.
Proň jsem dobrý boj bojoval, Hřivny své zužitkoval, Krista věrně následoval, Víru jeho zachoval.
Pracoval jsem dílo dobré, V zlatou báň je uložil, Než mne Bůh můj volal k sobě; Cíl mé pouti položil. –
Na shledanou, choti věrná! Podej ruku v stuhlou mou, Noc nás rozloučila černá, Choť přelstila upřímnou.
Nic neplač a nežel toho, Bůh zas všecko napraví, U něho jest bytů mnoho, On nám jeden připraví.
Jenom v kázni, bázni Boží Vychovej sirotků mých, Ať se denně v ctnosti množí, Lze ti vydat oučet znich:
„Pane! zde jsou všechny dítky, Jež nám nebe svěřilo, Hle! jak květou tyto kvítky, Žádné z nich nezhynulo.“ –
Na rozcestí, než se s vámi Milé dítky! rozžehnám, Pojďte ke mně, ať vám s máry Ještě jednou požehnám.
Za mne s máti a sousedy Otče náš! se modlete, Na mou rakev naposledy S útrpností pomněte.
Mně dnes, Bůh zas zítra tobě Odpustíš-li, odpustí. Přej mi každý pokoj v hrobě, Kam mé tělo uhostí.
Bohu tělo své navrátím, Duši jemu odevzdám, K němu s vámi se obrátím, Všecko v jeho ruce dám.
Věřím, že on mne nezkrátí, Oživí zas kosti mé, Smrt až kořist Pánu vrátí, Vzkřísí mrtvé tělo mé.
Cookies on Poetry Cove