Všemohoucí Tvůrce kyne, Blaho naše, choti! hyne, Konec mého života! Soudy Boží, cesty Páně,
Jaký osud vstříc nám vane, Věčná kryje mrákota. Zrušeny jsou dávné svazky Naší nerozlučné lásky,
První doby růžené; Jasné se nám nebe zdálo, Když se štěstí na nás smálo, Štěstí nyní pohřbené.
Smrt mne tobě co noc černá Odcizila, choti věrná! Mých neuzříš více líc, Srdce mé přestalo tlouci
K tobě láskou jindy vroucí Neožije ono víc. Poslední mé políbení Posílám ti k rozloučení
Z rakve, choti spanilá! Pomni na druha milého, Na tě s výše Spásy svého Vzpomene zas duše má. –
Vše jsi přestál, volně dřímej, Strážný anděl tě ostříhej, Manželi, oslavo má! Drn, jenž srdce tvé ukrývá,
Proud mých slzí ho zalívá, Nechť se věčně zelená. Na památku naší lásky Na rov vsadím sedmikrásky,
Pomněnky oblakové, Aby tyto tajné hlásky Naší neoblomné lásky Byli stálí svědkové.
Tys mi býval v trudu, strasti Jedinou útěchou, slastí, Ach! kdož mne teď potěší? Žel můj svět víc neukojí,
Leč mne s tebou smrt zas spojí, Ta mne jenom potěší. Hořem vadnu, v slzách plynu, Umrlčí ti věnce vinu,
Na nich sladce spočívej; Lehká budiž zemi tobě, Měkké lůžko v chladném hrobě Mně pak vedle svého přej.
Sladké bude spočinutí, Sladší naše procitnutí, Až pomine smrti sen, Na znamení Kristem dané
Nesmrtelné tělo vstane Z hlubokých hrobových stěn. O Maria, Boží Máti! Až se budem z hrobů bráti,
V pravo nám po boku stůj, A když soudce lidských synů Soudit bude z hříšných činů, Za nás mocně oroduj.
Cookies on Poetry Cove