Truchlotemným zvukem znějí Hrany s věže kostelní, Všemi zvony sezvánějí Ku slavnosti pohřební.
K průvodu měšťané, měštky, Řadí se i přátelé, Vesničané, vlídné vesky I vedlejší sousedé.
Co dnes květe, zítra zvadne, Co sen všecko pomine, Květ oprší krásy vnadné, Jak jen Tvůrce pokyne.
Tak zde panna v plném květu Co růžička spanilá Opršela v mladém věku, Ctnou hlavičku sklonila.
V rakvi kvítím ozdobená, Kadeř svitou u věnec, Spí nevěsta ustrojená, V rukou kříž a růženec.
Na rakvi zde z rozmarýny Ční panenský věneček, Lůžko její bude z hlíny Zbudovaný hrobeček.
Marná všeho světa sláva, Rozkoš, krása, důstojnost, Všecko jest jen lichá chvála, Pára, lest a odbojnost.
Ctnostný jenom blaze žije Za vědomý jasného. Ctnost mu věnec štěstí vije Za života časného.
Již jde průvod, pěvci pějí Žalmy, písně pohřební, Mládci nesou mrtvol její, Oslava to poslední.
S bolestí nesou družečky Věno její k hřbitovu, Hrstku prsti a věnečky S pláčem sypou do hrobu.
S Bohem otče, milá máti! S Bohem bratří sestry mé! Rač vám Bůh odměnu dáti Za vše snahy upřímné.
I vám přátelé, občanky, Mládenci a družičky, Vesničané, vesničanky! Bůh odplať krok každičký.
Drahé družky na mé kosti Ještě jednou pomněte, Važte si své nevinnosti, Sic co kvítky zvadnete;
Mnohá v jaře věku květla Jako růže spanilá, Svadla mrazem nepravosti, Poklad cnosti ztratila.
Cnosti co pět panen moudrých Věnujte dny mladistvé, A olejem skutků dobrých Zásobte nádoby své;
Byste slavně s lampou žhoucí Ženicha uvítaly, V roušce s ním o svatbě stkvoucí Pod věnci hodovaly.
Cookies on Poetry Cove