Zkácena jest žítí svíce,
Uschla větev mladičká,
Mládenec nežije více,
Zhasla jeho hvězdička.
Nerdí se víc v jeho tváři
Dvé růžiček zorní září.
Pln čilosti a pln síly
Skonal v krásném podletí,
Krev ustydla, ztuhly žíly,
Smrti stal se obětí.
V jarém věku, v krásném květu,
S Bohem dal svodnému světu.
Tělo k hlíně své se hlásí,
Odkuď člověk původ vzal,
Duch se k Tvůrci svému vznáší,
Který jemu bytost dal,
Svatou tužbou po něm práhne,
Kam jej svou milostí táhne.
Novým jarem-li se vrátí
Nová síla v přírodu,
Tak se duch v tělo navrátí
Ku Kristovu příchodu.
Radostně to předtušení
Budoucího těl vzkříšení. –
Sypte v hrob teď vonné věnce,
Panicové, družičky!
Láskou vijte pro mládence,
Protkávané růžičky;
Na věncích ať hoví sobě
V blahém klidu v chladném hrobě.
Který však život věnuje
Nebes cnosti mládenec,
Váhu dobrým naplňuje,
Ten svijí květ u věnec,
Věnec tento stále květe,
Víc na věky neodkvěte. –
Vřelý dík, vám rodičové!
Za vši lásku upřímnou,
I vám panny, panicové!
Za obsluhu počestnou;
Bůh odplať vám službu vaši
Mzdou na nebi mnohem dražší.
Až co voda věk uplyne,
K naší velké radosti
Z hrobu slavný se vyvine
V růžotvárné jarosti.
Vstane v nesmrtelném těle,
Když uslyší hlas anděle.