Skip to content
1791–1850

VIII. Ku pohřbu žáka.

Václav Alexander Pohan

Poslední hodina bila, Smrt na lov si popílila, Černou rozprostřela síť, Kořist ulovila mladou,

K nebi dosti časně zralou, Zhasla žáčku denní svit. Zde spočívá v vonném kvítí, Vůni více však necítí,

Jasný ho nebudí den; Srdce se nedá zahříti, Víc v ně nový život vlíti, Věčný ho udýchal sen.

V trudu pohříženi celí, Otec, máti hořce želí Ztrátu svého synáčka, Žáci i jich pěstounové

Cedí slzičky perlové Pro mravného školáčka. Mládenců šest ušlechtilých, Tolik družiček spanilých

Pacholete rakvičku V truchlotemném hudby znění, V bolnoteskném žáčků pění Provází ku hrobečku.

Rodiče ustaňte lkáti, Spějte jemu štěstí přáti, Přírodě když splatil dluh, Že povolal z této říše

Do radostné nebes výše Vašeho miláčka Bůh. Nechte malých ke mně jíti, Majíť se mnou podíl míti,

Kynul Přítel mládeže; Ježíš jeho v nadhvězdnosti Dítěcí odměnil cnosti, Ověnčil mu kadeře.

I vám, rodičové jeho Za pěstění syna ctného Potěšení strojí Pán; Miláčka uzříte svého

Věčnou slávou věnčeného, Až vkročíte v Kristův stán. Družky ladný teď věneček Žáčku vložte na roveček,

Přejíce mu tichý sen, On se v rouše liliovém S vámi opět v světě novém Sejde někdy v soudný den.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
VIII. Ku pohřbu žáka. · Václav Alexander Pohan · Poetry Cove