Skip to content
1791–1850

VII. Ku pohřbu pacholete neb děvčátka.

Václav Alexander Pohan

Ubírám se do věčnosti V květu ryzé nevinnosti, Ze života časného Do paláce věčného.

Otče! tobě nade všechno Vřelé díky clím za všecko, Za tvou lásku, starosti A nevinné radosti.

O Matinko roztomilá! Mne pod srdcem jsi nosila, Kojila i krví svou, Přijmi vděčnou slzu mou.

Žel ostavte rodičové, Podivní jsou osudové, Brzo život kalí strast, Brzo mění trudy v slast.

Se mnou všickni se radujte, Slávu Bohu prozpěvujte, Chvalte jeho dobrotu A otcovskou štědrotu.

Že mne za dědice (dědičku) zvolil, K andělíčkům mne připojil, Radost v nebi připravil, Mne na věky oslavil.

Sestřičky a bratříčkové, Školáci a zpěváčkové! Uvijte mi věneček Na můj skrovný hrobeček.

Odpusťte mi provinění A na znamení smíření Vsaďte na mém rovečku Každoročně růžičku.

Až nebeští andílkové Vzkřísí opět tělíčko mé, Pak se vám všem odměním, Do nebe vás provodím.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
VII. Ku pohřbu pacholete neb děvčátka. · Václav Alexander Pohan · Poetry Cove